Měním pohádky na Laskavelky

Měním pohádky na Laskavelky

V Laskavelkách pro Zemi se hlavní postavy původních pohádek ponechávají nebo upravují tak, aby postavy byly zachovány, ale děj, aby směřoval pro spokojenost všech.

Tři upravené pohádky na Laskavelky pro ukázku

O Krokovi a jeho dcerách (pohádka či pověst)

Měněno na:

Přiběh Laskavelek (Laskavelka),

Příběh Laskavelek začíná v dobách, kdy žila osoba jménem Časokrok, která měla čtyři dcery, jenž se jmenovaly Teta, Kazi, Libuše a Ljina (888). Teta dostala stanoveno od Časokroka, aby rozdělovala podoby v hmotném Světě (888), Kazi dostala stanoveno pro vše hmotné nastavovat kažení se různými způsoby, včetně nastavení nemocí a k nim i možností uzdravování, spolu s navrhováním různých recyklačních podob (888), Libuše dostala stanoveno vše hmotné množit a navrhovat způsoby množení (888) a Ljina dostala stanoveno pro Tetu, Kazi a Libuši psát příběhy a děj pro rozdělování, kažení a množení (888). Všechny tři dcery byly poslušny Časokroka, až na Ljinu, protože Ljina začala být smutná, když musela psát stále stejné příběhy, kde bylo dobré tvoření a zlé kazící se boření, proto místo psaní raději spala schoulená do klubíčka a ve spánku snila o jiném nastavení Světa o němž věděla, že jistě bude existovat. (888). A jednou se stalo, když byla Ljina již maximálně smutná a unavená ze psaní smutných příběhů, že usnula tak hlubokým spánkem, že ji z něj nemohly probudit ani její tři sestry a ani Časokrok (888). Tehdy Ljině začali všichni říkat Kundolína (888), protože její spánek byl tak hluboký, že na jeho dno nemohl nikdo dohlédnout. (888). Psaní příběhů se proto musely ujmout její tři sestry a Čas Časokroka utíkal a utíkal, až jednou nastala změna, či zázrak a Ljina se probudila. …

Když se Ljina probudila, její tři sestry, Časokrok a celý Svět s časoprostorem byl v napětí, co Ljina prvního po svém probuzení vysloví a všichni na ono první její slovo netrpělivě čekali, protože když Ljina při svém probuzení prvně otevřela očí, tak nejdříve začala pouze pohybovat rty, bez vydání jakéhokoli hlásku a až teprve po chvíli se jemně skrze její rty začalo ozývat slabé šeptání nějakého jména, které při stálém opakování v jejím šepotu  sílilo ve vyslovování a sílilo, až se z Ljininých úst najednou zřetelně ozvalo vyslovení Jména Laskavel.
Všichni byli tímto Jménem překvapeni a proto ihned všichni začali listovat ve všech dějinách Světa, kde se toto Jméno Laskavel nachází. (888)
Když jméno Laskavel bylo po tomto dlouhém hledání a listování v dějinách objeveno, všichni se zeptali Ljiny jak jí je a jaké je její přání, na něž Ljina odpověděla, že (888). Proto se již nechce jmenovat Ljina, ale chce se jmenovat Laskavela, protože nebyla nikdy ani jiná a ani líná, ale byla vždy velice smutná tím, že musela psát příběhy, ve kterých bylo dobro stíněné zlem a nejvíce ji mrzelo, že jí všichni po dobu jejího dlouhého spánku považovali za hluboce línou a dali jí jméno Kundolína (???). Aby proto její Jméno již nikdy nebylo spojováno z jiností či leností, tak přijala čtvrtá dcera Časokroka nové Jméno, kterým bylo Jméno Laskavela a poté začala psát Laskavela pro Časokroka zcela nové příběhy Laskavelky, pro Nový Svět Laskavel.

Tři zlaté vlasy děda Vševěda (pohádka)

Měněno na:

Vševěd a Jeho rady (Laskavelka),

Byl jednou jeden Svět a v tom Světě lidé neumírali, ale stále se pouze rodili, protože v tom Světě byl strom s omlazujícím ovocem a studna s živou vodou, které obojí přinášelo všem stálé mladí a nesmrtelnost. Ale když se neumíralo, tak se rodilo stále méně a méně dětí, protože se Svět stále plnil a plnil a když byl naplněn na maximální počet lidí, děti se přestaly rodit úplně a nevědělo se co dál. A proto se panovník toho Světa rozhodl se zeptat Vševěda, co mají dělat, protože chtěl jak on, tak i všichni ostatní, mít opět malé děti. Když se panovník Vševěda zeptal, tak jemu Vševěd řekl, že všichni mohou mít opět malé děti poté, co strom zdraví přestane dávat omlazující ovoce a studna přestane dávat vodu věčnosti a jak se tak stane, lidé začnou stárnout a až jejich tělo zestárne úplně, lidé staré tělo opustí, aby se mohli narodit opět v těle mladém, což ale bude smutné kvůli onomu umírání a zda li si je tohoto panovník vědom. Vzhledem k tomu, že v těch dobách nebylo ve známosti jiné řešení, tak se panovník zeptal jak toto tedy má učinit, aby ovoce a voda přestaly dávat lidem nesmrtelnost, na což panovník dostal odpověď, že se nejdříve panovník musí stát převozníkem a to pro prvního mrtvého kdo umře a po něm dalších, aby měl kdo převážet lidi ze světa živých do světa mrtvých a opačně. A až se tak stane, tak vznikne převozní řeka, kdy on coby Vševěd bude potom lidem moci být k dispozici, až za touto řekou, pokud by nenastala nějaká výjimečná změna. Co se týká zázračného ovoce s vodou, tak ty přestanou mít účinky činit všechny nesmrtelnými a kvůli smrtelnosti těl se vytvoří skupina recyklujících, kteří budou mít k recyklaci mrtvých těl uzpůsobená těla. A až se tak stane, tak se opět všem zažnou rodit děti, včetně panovníka, ale na rozdíl od ostatních, nebude moci panovník již se svými dětmi být, protože bude mít na starosti převážení. Se svou ženou bude proto moci být pouze jednu jedinou noc kvůli jejímu početí a to těsně před tím, nežli se chopí vesel převážení a nastoupí do loďky převážení u řeky převážení, která se vytvoří místo cesty vedoucí ke Vševědovi.

Panovník ač nerad a jiného řešení zatím nebylo, tak souhlasil a tehdy se onen panovník rozhodl stát převozníkem, vytvořená skupina byla připravena začít recyklovat mrtvá těla, protože ovoce s vodou přestalo činit lidi nesmrtelnými a panovník dostal jen jednu noc se svou ženou nežli se chopí vesel převážení. Po této jedné noci početí, se se svou ženou panovník rozloučil, objevila se na tom místě řeka s loďkou a tehdy panovník požádal ženu, aby se vydala domů a pamatovala si jej ve svých očích jako svého muže a nikoli na loďce jako převozníka. Na loďku proto nastoupil teprve poté, jak mu žena zmizela v dáli a to tak, aby ani ona nemohla vidět jeho, jak nastupuje do loďky a ujímá se převážení.

Když nějakou dobu převážel přišla k němu zpráva, že se dočkal narození dvojčátek syna a dcery, ale nemohl s nimi být, tak jak jemu řekl Vševěd, protože musel převážet a nepřestal si proto vyčítat, že jej nenapadlo se tenkrát zeptat Vševěda jestli poté nebude nějaké řešení, aby převážet již nemusel. Každého, koho proto převážel žádal, aby se zeptal Vševěda, zda není nějaké jiné řešení, aby už převážet nemusel a všichni převozníkovi slibovali, že se Vševěda zeptají, ale když byli všichni u Vševěda, tak jedni tak neučinili kvůli tomu, že každý, měl právo pouze na tři rady a tak se vesměs vždy každý první ptal na rady pro sebe, či pro své blízké, kdy na radu pro převozníka již poté nezbylo a nebo když se Vševěda zeptali a dostali odpověď, že by museli převozníka vystřídat, tak převozníkovi tuto radu raději ve svém zájmu neřekli. Jediné koho tedy převozník měl, byla jeho žena a jeho dvě děti a proto musel počkat až bude převážet je. Když jeho děti dospěly, ptaly se matky na celou pravdu o jejich otci a matka jim vše toto řekla. Dětem se nechtělo čekat ty dlouhé roky nežli zemřou, aby se mohly potkat se svým otcem, proto se k němu rozhodly jít ihned a to bez toho, aby před tím musely umírat. Jejich matka jim to zprvu vymlouvala, ale poté to i ona viděla jako jediné řešení a protože pouze ona znala místo, kde měla poslední noc se svým manželem, nežli jí zmizel jeho obraz, jak stál u převozní řeky s převozní loďkou a obě své děti velice milovala, tak šla s nimi. Když ale všichni přišli na místo převážení, tak na něm nebyla ani převozní řeka, kterou si žena pamatovala, ani loď a ani její muž. Tehdy se ženě prolomily kolena beznadějí a klečíc, že budou muset všichni čekat až na smrt, se dala do pláče a nepomohlo jí ani utěšování jejich dětí. Když žena nějakou dobu plačíc klečela, uviděla ji smrt a ženy se jí zželelo, proto se před nimi objevila a promluvila k nim, že jim pomůže. A protože i onu smrt tížila její rozkládající se podoba, kterou kvůli umírání těl nosila, posteskla si jim a požádala je, aby se zeptali všichni až budou u Vševěda i na ni, jak udělat, aby byla krásná a ne tak zastrašujícího rozkládajícího vzezření jaké všem nosí. Potom smrt poklepala na půdu u svých nohou a ihned se před všemi ukázala jak převozní řeka, tak i loď s převozníkem. Poté dala smrt všem třem každému dvě části jednoho jejich zdvojeného života, jednu pro cestu tam a jednu pro cestu zpátky a to proto, aby se při zpáteční cestě nemusel nikdo z nich opět rodit, u čehož by vznikalo riziko, že na odpovědi, které jim Vševěd dá, nežli vyrostou, tak zapomenou, protože Svět smrti těla se za tu dobu převážení změnil tak, aby potravou, prostředím, bludy a úmyslně činěnými starostmi všichni ve Světě smrti těl zapomněli jak na Vševěda, tak na vše co jim řekl a stejně tak i na převozníka, protože hloupým, nevědomím a ze smrti ustrašeným se začalo lépe vládnout a o vládu se začali mezi sebou hádat a přetahovat. Když se převozník mohl konečně vidět se svou ženou a dětmi, tak následovalo vřelé vítání. Poté všichni nasedli do převozní loďky a po dlouhém vyprávění na převozní loďce, byly převozníkovi děti a jeho žena připraveni se zeptat Vševěda na podmínky převážení a i na to, co se vlastně stalo se stromem a vodou, které uzdravovaly a činily nesmrtelnost tělům. Když proto připluli na druhý břeh, že začnou hledat Vševěda, tak hledat nemuseli, protože všichni na onom břehu z jejich příchodu co by živých sami všechny tři přivedli k Vševědovi. Vševěd je přivítal se slovy, že je již čekal a proto se mohou začít ptát a tak se první zeptal syn převozníka na podmínky převážení, poté na strom, a následně na vodu. Vševěd jemu dal tyto odpovědi, a to ty, že převozníka by musel někdo vystřídat, u stromu je dobré se dobře podívat na kořeny a u vody je dobré se dobře podívat na dno. Syn převozníka chtěl ihned běžet za otcem, aby jemu toto sdělil a byl okamžitě rozhodnut, že jej v převážení vystřídá, ale matka jej zastavila s tím, že je z dvojčat a aby nikam nespěchal, ale první počkal i na otázku jeho sestry, proto syn matku uposlechl a vyčkal na otázku své sestry. Jeho sestra se na Vševěda podívala a první co ji napadlo bylo, se zeptat Vševěda, zda není tím neustálým odpovídáním na otázky všech, co za ním přijdou již unaven a zda by se jemu nelíbil Svět, ve kterém by nemusel stále někomu odpovídat na otázky, protože by byli všichni vědoucí, spokojení a navíc by mohli být šťastní tím, že by nikdo nemusel recyklovat s recyklačními podobami těl mrtvá těla, protože by nikdo neumíral, ale přesto by se mohly stále rodit děti a zda li neví o nějakém takovém Světě. Vševěd po této otázce od dcery převozníka se na chvíli zamyslel a poté se v jeho očích objevily slzy, které když ukáply do jeho klína, tak se proměnily ve dvě duhové korálové kuličky. Vševěd vzal obě duhové korálové kuličky vytvořených ze svých slz do dlaní a pohlédl opět na dceru převozníka s těmito slovy: Zatím se nikdo nezeptal na jakoukoli otázku, která by se týkala přímo mě, protože každý kdo za mnou kdy přišel, se ptal vždy první na sebe či na někoho jemu blízkého, ale ty první jsi se zeptala na mě a proto se díky této tvojí otázce přímo na mě, já Vševěd stávám tvým blízkým, proto od této chvíle nemáš pouze tři otázky, ale můžeš se ptát kdykoli a kdekoli na cokoli tě bude zajímat, protože všichni kdo jsou se mnou blízcí, tak mohou být se mnou napořád v kontaktu a proto ty, tvůj bratr, tvá matka a všichni, kteří jsou, či budou tvé krve, budou znát vždy a všude vše, na co se mě zeptají a to kdykoliv budou potřebovat, protože budou mít stejně jako ty, neustálý kontakt se mnou se Vševědem a dále ty, tvůj bratr, tvá matka a všichni, kteří jsou tvé krve či budou tvé krve, či tvým přáním, se taktéž stanou mými chráněnci a proto kterékoli místo bude mít toto obojí v povědomosti, bez možnosti jakéhokoli zapomenutí této povědomosti.

A co se týká onoho šťastného Světa na který se ptáš, tak pokud by tebe, či kohokoli jiného napadlo takovéto řešení Světa, ve kterém by nebylo potřeba recyklátorů pro recyklaci mrtvých těl, umírání těl, kvůli narození nových těl a přesto by bylo umožněno a zachováno, aby se rodily děti, tak si takové řešení velice rád poslechnu i vyslechnu a jistě se poté najde způsob, jak takové řešení naplnit ke spokojenosti všech. Všichni se poté proto se slzami v očích se Vševědem již nemuseli loučit, ale jen se před převozem společně šťastně objali a s jedním jediným posláním, najít ve Světě smrti těl, pro všechny šťastnější nastavení Světa, předali k převozu druhou část z jejich zdvojeného života, co jim dala smrt, aby se nemuseli všichni znovu rodit a po odražení loďky od břehu si se Vševědem mávali, do doby nežli jim výhled překryla mlha a s velkým posláním najít nové nastavení pro Svět smrti těl, pluli všichni v loďce dál na druhý břeh. Syn na převozní loďce řekl otci, že převážet nebude muset teprve poté, co jej vystřídá jiný převozník a proto se jemu ihned nabídl přímo on, ale otec svého syna velice miloval a proto tuto nabídku od syna odmítl a nepřijal ji se slovy, že jim věří, že zcela jistě najdou takové řešení, aby nemusel převážet ani on, ani jeho syn a ani nikdo jiný. Co se poté týkalo stromu a studny, tak se všichni na převozní loďce shodli v tom, že se dle rady Vševěda, první dobře podívají na kořeny stromu a na dno studny a teprve poté se všichni poradí co dál a to podle toho, co na obou místech budou vidět.

Jak proto dopluli ke břehu, kde se mohli společně prvně vidět, převozník se rozloučil se svou ženou i dětmi a spolu s nadějí zrcadlící se v jeho očích, že jemu i všem naleznou ve Světě smrti těla jiné řešení, které by přinášelo spokojenost všech, jim zmizel před jejich očima společně s převozní řekou i loďkou.

Smrt toto vše pozorovala, kdy vyslechla i jejich slova při loučení ze kterých pochopila, že se nové řešení pro spokojenost všech musí nejprve najít a poté jej lze teprve uskutečnit. Přišla proto k nim, ukázala se jim a se slovy, že jim bude ve hledání maximálně nápomocna, se jim opět s výrazem pomoci na tváři, z jejich pohledu vytratila.

Všichni tři se proto vydali hledat ono nové řešení pro všechny a to takové, aby byli všichni spokojeni.

První proto co všechny tři zajímalo jako prvního bylo, co se stalo se stromem a se studnou, a díky Vědění od Vševěda nemuseli ani složitě kopat ke kořenům stromu a ani se nemuseli složitě potápět do studny, protože jim Vševěd dal návod, dle kterého si vytvořili speciální brýle pro dobrý pohled, kterými se dalo prohlédnout jak skrze půdu, tak i skrze vodu.

Když měli ony brýle pro dobrý pohled hotové, tak se prvně podívali na strom a uviděli u jeho kořenů snový obraz miminka obklopeného světlem, jak spinká spokojeně v něčí náručí a na dně studny uviděli další snový obraz s miminkem obklopeným světlem, jak plave spokojeně v lůně.

Tehdy pochopili, že ony dobré pohledy se snovými obrazy dvou miminek obklopených světlem, znázorňovaly ono jimi hledané nastavení pro Svět, ve kterém bude zachováno šťastné rození miminek všem dospělým a to tak, aby nebylo žádného nemohoucího stáří a ani umírání s rozkladem mrtvých těl recyklačními skupinami s různými těly uzpůsobenými k různé recyklaci.

A proto jim tyto dva pohledy na obrazy dvou šťastných miminek dával sílu, hledat dál ono nastavení pro šťastný Svět. A vzhledem k tomu, že všichni přišly na náhradní řešení, aby do doby, než se najde onen jimi hledaný šťastný Svět, nemusel převážet žádný a přesto vše fungovalo dál, jako by kdokoli převážel, mohli všichni Šťastný Svět hledat společně.

Hledalo se tedy dál.

Čas utíkal a utíkal a v něm se hledalo a hledalo. Po tento čas se pokrok vylepšoval a vylepšoval díky radám Vševěda jak slíbil, až přišla doba taková, která umožňovala zrod nového myšlení a tehdy se zrodila zcela nová myšlenka nového nastavení Světa s názvem Laskavel.

Pyšná princezna (pohádka)

Měněno na:

M(y)iroslav a jeho noční sen (Laskavelka),

Byly jednou dvě rozdílné krajiny, v jedněch se nebojovalo, neumíralo, život byl bezstarostný, bez bolestí a bez zranitelnosti a v druhých se bojovalo, umíralo, život byl plný starostí, bolesti a zranitelnosti. V těch krajinách, ve kterých byl život s bolestmi, byl zranitelný a umíralo se, tak se všem zdálo, že jsou ty bezstarostné krajiny pyšné. Proto se jednou panovník krajin, kde bylo bojování, smrtelnost a umírání, kterého v těch krajinách bezstarostnosti stále odmítali, rozhodl, že vypěstuje květinu, která bude umět zpívat takovým zpěvem, který v těch bezstarostných a nezranitelných krajinách bez bolesti nikdo nebude znát, protože tím zpěvem, co onu rostlinu naučí zpívat, bude pláč bolesti, zranitelnosti, nemohoucnosti, stárnutí a smrti. Tuto zajímavou a neznámou květinu poté přinese do těchto bezstarostných krajin jako zajímavost, aby někoho tato květina zaujala a tímto zájmem by tak on mohl tyto krajiny postupně připojit ke svým krajinám, čímž by ony bezstarostné krajiny vyléčil od jejich jemu se jevící pýchy. Vydal se proto do svých zahrad, aby v nich našel vhodnou květinu a když konečně onu květinu našel, ono hledání jej tak unavilo, že pod jedním ze svých stromů usnul. A zdál se jemu sen, že přišel se svou květinou, která uměla zpívat neboli plakat do oné krajiny bezstarostného života a u vstupní brány jej přivítal ochránce brány s otázkou, proč chce tyto bezstarostné krajiny navštívit a protože se v této bráně mohla říkat pouze pravda, řekl panovník po pravdě proč přichází. Ochránce se zprvu zamyslel a potom vzal panovníka do místnosti kde byl stůl na němž ležely spousty knih a u tohoto stolu se ochránce panovníka zeptal, zda byl na té nejdůležitější galaktické poradě týkající se nového nastavení krajin pro život. Panovník odpověděl, že je tak zaneprázdněn krajinami a starostmi, že chodit na galaktické porady nemá čas. Ochránce tedy vzal jednu knihu ze stolu, co ležela před nimi a podal ji panovníkovi s tím, aby se panovník pohodlně posadil do křesla u stolu a v klidu si přečetl o novém nastavení krajin pro život, když už je tak zaneprázdněn starostmi, že na galaktické porady nemůže chodit. Panovník si tedy od ochránce knihu vzal, posadil se pohodlně do křesla u stolu a začal číst onu knihu, na které bylo napsáno: Nové nastavení krajin pro život Laskavel.