Měním pohádky na Laskavelky

Please wait while the flipbook is loading. If this message is displayed for more than few seconds, then please consider upgrading your browser and read the FAQS from the wordpress flipbook plugin page. The plugin requires modern HTML5 technology to work properly. Thanks for your patience. To navigate click on next and previous arrows.

Měním pohádky na Laskavelky

Všechna | Č O P Š T V

Seznam v současnosti obsahuje 10 jmen

Čaroděj ze země a takzemě Oz (pohádka) Měněno na: Úprava krajin pro život Laskavel (Laskavelka)

V přípravě

O krásné panně (pohádka) Měněno na: Kdo najde odpověď ? (Laskavelka)

V době rozdělení do tvůrčích skupin vznikly tři skupiny, kdy první skupina se rozhodla vytvořit kostru, druhá, když uviděla kostru, tak na tu kostru namodelovala z masa krásné tělo panny jako šaty a třetí skupina pro pannu vytvořila veškeré vnitřní orgány, žíly atd. včetně trávení a jazyka, aby panna mohla ožít a začít mluvit. A když panna ožila a začala mluvit, všechny tři skupiny si na pannu začaly dělat nárok, že jim panna patří. Až jednu skupinu napadlo se zeptat přímo té panny komu podle nich ona sama patří. Panna ale nevěděla jak jim má odpovědět, protože měla všechny tři skupiny stejně ráda a tak poprosila, aby jí daly všechny tři skupiny čas na rozmyšlenou. Všechny tři skupiny s tím tedy souhlasily. Panna proto do všech krajin poslala tuto hádanku: Řezbář udělal pannu, krejčí na ni ušil šaty a mluvec jí dal řeč. Kterému z nich ta panna náleží?" A když jí začaly chodit odpovědi, které byly rozdílné, kdy jedny odpovídaly a radily, že patří řezbáři, protože bez řezbáře by se šaty od krejčího válely po zemi a mluvec by neměl koho učit mluvit, další odpovídaly a radily, že patří krejčímu, protože bez šatů by byla panna nahá a další odpovědi radily, že patří mluvci, který ji oživil a naučil ji mluvit. Panna z toho byla smutná, protože u všech odpovědí by vždy dvě skupiny svým způsobem sama v sobě zapřela. Čas plynul, až panně jednou přišla tato odpověď: Řezbář, krejčí a mluvec jsou pro pannu podobně jako otec, matka a muž pro kteroukoli ženu, kdy otec a matka jsou rodiči v době dětství panny a muž je partner v době dospělosti, aby se rodiče mohly těšit z vnoučat. U sporu řezbáře, krejčího a mluvce, kteří se ale nejspíše přou o pozici partnerskou, nikoli rodičovskou, proto dva z nich těžko uspokojí, kdyby se staly rodiči, proto když panna odpoví že patří jednomu z nich, tak dva svým odmítnutím může ranit a těžko říct jaká jejich reakce by mohla následovat při jejich odmítnutí. Zvolit další variantu, že patří všem třem je také špatná, protože by se o ni zase začaly přetahovat jako o lehkou děvu a proto jedinou odpovědí, kterou všem třem může dát je ta, že nežli jim ona panna může odpovědět na jejich otázku, musí i ona znát komu patří oni tři, to znamená komu patří řezbář, komu patří krejčí a komu patří mluvec a to proto, aby i ona věděla komu bude ve výsledku patřit i ona podle své odpovědi. Tato otázka všem třem zaměstná silně hlavu přemýšlením, jak na tuto otázku má každý z nich odpovědět, protože pokud každý z nich odpoví panně, že nepatří nikomu, tak i ona panna by poté nepatřila nikomu a pokud odpoví, že každý z nich někomu patří, tak by z nich taková odpověď učinila majetek někoho, jakoby byli oni tři nějaká věc. A od tohoto okamžiku ani jeden z oněch tří nebude pannu nutit odpovídat komu patří, protože nebudou všichni tři vědět, jak panně mají odpovědět, proto ať je panna nechá nějakou dobu odpověď hledat a potom ať jim panna poradí, že existuje jedno nové nastavení pro život, ve kterém není sporů a ani hádek a toto nastavení se jmenuje Laskavel a třeba by jim toto nové nastavení pro život pomohlo najít odpověď, kterou hledají. A tehdy se díky novému nastavení Laskavel, všichni tři od sebe vzájemně naučili i pochopili náročnost jejich díla ze všech stran, což všem třem otevřelo oči natolik, že si jednak začali vážit jeden druhého a dále si všechny tři předtím různě složité činnosti mohli společně a bezkonkurenčně zjednodušit tak, aby již nemuseli řešit recyklaci struktur se mezi sebou navzájem a již nikdy žádné své dílo života nežádaly, aby ono jejich dílo života řeklo, komu z nich patří, protože pochopili, že kde je život, tam neexistují jakékoli pouta vlastnictví.

O Krokovi a jeho dcerách (pohádka či pověst) Měněno na: Přiběh Laskavelek (Laskavelka)

Příběh Laskavelek začíná v dobách, kdy žila osoba jménem Časokrok, která měla čtyři dcery, jenž se jmenovaly Teta, Kazi, Libuše a Ljina. Teta dostala stanoveno od Časokroka, aby rozdělovala podoby v hmotném Světě, Kazi dostala stanoveno pro vše hmotné nastavovat kažení se různými způsoby, včetně nastavení nemocí a k nim i možností uzdravování, spolu s navrhováním různých recyklačních podob, Libuše dostala stanoveno vše hmotné množit a navrhovat způsoby rozmnožování a Ljina dostala stanoveno pro Tetu, Kazi a Libuši psát příběhy a děj pro rozdělování, kažení a množení. Všechny tři dcery byly poslušny Časokroka, až na Ljinu, protože Ljina začala být smutná, když musela psát stále stejné příběhy, kde bylo dobré tvoření a zlé kazící se boření, proto místo psaní raději spala schoulená do klubíčka a ve spánku snila o jiném nastavení Světa o němž věděla, že jistě bude existovat. A jednou se stalo, když byla Ljina již maximálně smutná a unavená ze psaní smutných příběhů, že usnula tak hlubokým spánkem, že ji z něj nemohly probudit ani její tři sestry a ani Časokrok. Tehdy Ljině začali všichni říkat Kundolína, protože její spánek byl tak hluboký, že na jeho dno nemohl nikdo dohlédnout. Psaní příběhů se proto musely ujmout její tři sestry a Čas Časokroka utíkal a utíkal, až jednou nastala změna, či zázrak a Ljina se probudila. … Když se Ljina probudila, její tři sestry, Časokrok a celý Svět s časoprostorem byl v napětí, co Ljina prvního po svém probuzení vysloví a všichni na ono první její slovo netrpělivě čekali, protože když Ljina při svém probuzení prvně otevřela očí, tak nejdříve začala pouze pohybovat rty, bez vydání jakéhokoli hlásku a až teprve po chvíli se jemně skrze její rty začalo ozývat slabé šeptání nějakého jména, které při stálém opakování v jejím šepotu sílilo ve vyslovování a sílilo, až se z Ljininých úst najednou zřetelně ozvalo vyslovení Jména Laskavel. Všichni byli tímto Jménem překvapeni a proto ihned všichni začali listovat ve všech dějinách Světa, kde se toto Jméno Laskavel nachází. Když jméno Laskavel bylo po tomto dlouhém hledání a listování v dějinách objeveno, všichni se zeptali Ljiny jak jí je a jaké je její přání, na něž Ljina odpověděla, že se již nechce jmenovat Ljina, ale chce se jmenovat Laskavela, protože nebyla nikdy ani jiná a ani líná, ale byla vždy velice smutná tím, že musela psát příběhy, ve kterých bylo dobro stíněné zlem se smrtí a nejvíce ji mrzelo, že jí všichni po dobu jejího dlouhého spánku považovali za hluboce línou a dali jí jméno Kundolína. Aby proto její Jméno již nikdy nebylo spojováno z jiností či leností, tak přijala čtvrtá dcera Časokroka nové Jméno, kterým bylo Jméno Laskavela a poté začala psát Laskavela pro Časokroka zcela nové příběhy s názvem Laskavelky, pro Nový Svět Laskavel a dále měnila i všechny její dříve napsané pohádky, které musely podle nastavení dobro/zlo a smrt obsahovat také dobro/zlo a smrt, na Laskavelky, které obsahovaly Život Laskavost, Lásku a Dobro, aniž by musely obsahovat smrt, obětování, nenávist a zlo.

Popelka (pohádka) Měněno na: Jadroňka pro tři oříšky (Laskavelka)

Byla jedna princezna, které nikdo neřekl jinak, nežli Popelka, protože byla neustále zaměstnána přebíráním všeho možného v jejich království a tak neměla ani čas, aby mohla chodit na galaktické porady a proto když šel jednou její dobrý kamarád opět na jednu ze svolaných galaktických porad a Popelka kvůli onomu neustálému přebírání na galaktickou poradu opět nemohla jít, tak se jí její dobrý kamarád zeptal, co jí má z galaktické porady přinést, načež ona jemu odpověděla, ať ji přinese to, co jí konečně pomůže od toho neustálého přebírání v jejich království. Její dobrý kamarád jí toto slíbil a také i splnil, protože když se vrátil z galaktické porady, přinesl ji to o co si jemu řekla a tím byla duhová šablonová jadroňka spolu s knihou obsahující kompletní nastavení krajin pro život Laskavel. Popelka si celou knihu přečetla, zaradovala se, jak je splnění snadné a dle popisu v knize, položila onu šablonovou duhovou jadroňku na zem. Jadroňka okamžitě začala učit všechny v jejich království novému nastavení krajin pro život Laskavel, u kterého bylo vše nastaveno tak, že nemusel přebírat žádný. Popelka se již nemusela jmenovat Popelka ale mohla se jmenovat Světlenka, nemusela se ani hnát do žádného povinného partnerského vztahu, protože jak ženy, tak i muži mohli mít podle nastavení krajin pro život Laskavel děti buď z dobrovolného partnerského spokojenství a nebo z dobrovolného samospokojenství. A proto si Světlenka poté mohla vybrat svobodně tak, aby byla ona šťastná, protože v Laskavelkách se píše toto: A všichni žili šťastně a spokojeně, jednou hmotně šťastně a podruhé Světýlkově šťastně, opakujíc se podle přání každého k jeho spokojenosti.

Pyšná princezna (pohádka) Měněno na: M(y)iroslav a jeho noční sen (Laskavelka)

Byly jednou dvě rozdílné krajiny, v jedněch se nebojovalo, neumíralo, život byl bezstarostný, bez bolestí a bez zranitelnosti a v druhých se bojovalo, umíralo, život byl plný starostí, bolesti a zranitelnosti. V těch krajinách, ve kterých byl život s bolestmi, byl zranitelný a umíralo se, tak se všem zdálo, že jsou ty bezstarostné krajiny pyšné. Proto se jednou panovník krajin, kde bylo bojování, smrtelnost a umírání, kterého v těch krajinách bezstarostnosti stále odmítali, rozhodl, že vypěstuje květinu, která bude umět zpívat takovým zpěvem, který v těch bezstarostných a nezranitelných krajinách bez bolesti nikdo nebude znát, protože tím zpěvem, co onu květinu naučí zpívat, bude pláč bolesti, zranitelnosti, nemohoucnosti, stárnutí a smrti. Tuto zajímavou a neznámou květinu poté přinese do těchto bezstarostných krajin jako zajímavost, aby někoho tato květina zaujala a tímto zájmem by tak on mohl tyto krajiny postupně připojit ke svým krajinám, čímž by ony bezstarostné krajiny vyléčil od jejich jemu se jevící pýchy. Vydal se proto do svých zahrad, aby v nich našel vhodnou květinu a když konečně onu květinu našel, ono hledání jej tak unavilo, že pod jedním ze svých stromů usnul. A zdál se jemu sen, že přišel se svou květinou, která uměla zpívat coby plakat do oné krajiny bezstarostného života a u vstupní brány jej přivítal ochránce brány s otázkou, proč chce tyto bezstarostné krajiny navštívit a protože se v této bráně mohla říkat pouze pravda, řekl panovník po pravdě proč přichází. Ochránce se zprvu zamyslel a potom vzal panovníka do místnosti, kde byl stůl na němž ležely spousty knih a u tohoto stolu se ochránce panovníka zeptal, zda byl na té nejdůležitější galaktické poradě týkající se nového nastavení krajin pro život Laskavel. Panovník odpověděl, že je tak zaneprázdněn krajinami a starostmi, že chodit na galaktické porady nemá čas. Ochránce tedy vzal jednu knihu ze stolu, co ležela před nimi a podal ji panovníkovi s tím, aby se panovník pohodlně posadil do křesla u stolu a v klidu si přečetl o novém nastavení krajin pro život Laskavel, když už je tak zaneprázdněn starostmi, že na galaktické porady nemůže chodit. Panovník si tedy od ochránce knihu vzal, posadil se pohodlně do křesla u stolu a začal číst onu knihu s názvem: Nové nastavení krajin pro život Laskavel. A v této knize se panovník dočetl i to, od kdy byla tato kniha Laskavel k dispozici všem, kdo nezanedbával chodit na galaktické porady. Tehdy panovník pochopil nesmyslnost všech svých starostí, kterými se nevědomě celou tu dobu zavaloval a i nesmyslnost veškerého svého honění se za pomíjivostí všeho, co se v jeho krajinách na jedné straně jedněmi tvořilo a na druhé straně jinými zase recyklovalo a bořilo. A tak si panovník najednou připadal jako hrající si chlapec s pískovými hrady a zámky u moře, který sám sebe zaměstnává tím, jak ony hrady a zámky staví stále dokola, protože je vždy spláchne některá z mořských vln. Proto vstal panovník z křesla a šel za strážcem brány s dotazem, kde může získat ony nové neporušitelné částice Rodinka, o kterých se v knize dočetl, aby i v jeho krajinách bylo zachováno prochutinství, nemuselo se nic recyklovat, těla se nemusela pohřbívat do krajin, díky tomu, že budou umět přesvětýlkovat v těla nehmotná, bude zachováno rození dětí s novým otevřeným umožněním samospokojenství jak pro ženy tak i pro muže a jeho krajiny nebudou trápeny bolestí, hladem, nemocemi a smrtí těl. Strážce brány se na panovníka dlouze podíval a poté jemu řekl, že hodně času uplynulo a za tu dobu se ono recyklační nastavení v jeho krajinách uložilo jak do vědomí jeho krajin, tak i do podvědomí jeho krajin, kvůli čemuž již nemůže dostat ony neporušitelné částice Rodinka, ale může vychovat jeho současné částice, ze kterých jsou jeho krajiny složeny tak, aby výsledné jejich chování odpovídalo nastavení života Laskavel. A poté jemu strážce brány vysvětlil, že na počátku byly veškeré energie veškerého vesmíru nevinné a upřímné jako čerstvě narozené miminko, kdy tyto energie jedna po druhé si začaly postupně vytvářet různé světy. Některé vznikaly na základě rozdílů a jiné na základě harmonie, kdy některé zůstaly v energetické úrovni a jiné se snažily energii zhmotňovat. Ty které zůstaly pouze v energetické úrovni k tomu tedy jistě měly důvod a to ten, že hmotná podoba spolu přinášela spoustu otazníků a to hlavně v otázce, jak onu hmotu udržet tak, aby nevznikl chaos, nepořádek a energetické riziko. Proto prvotní návrh recyklace jedné struktury strukturou jinou, který byl předložen jeho krajinami, byl nějakou dobu tolerován, protože řešil požadovaný úklid a jiné řešení úklidu, kromě recyklace struktur, vždy jedna druhou, zatím nebylo v povědomosti. Poté ale přišel návrh nastavení života Laskavel, který přinesl návrh pro život bez nutnosti recyklace jedné struktury strukturou jinou, protože byl úklid veškeré zhmotněné energie vyřešen přímo částicově a co víc, aniž by kterékoli hmotné tělo vytvořené částicemi muselo zažívat jakékoli nepohodlí, či muselo stařecky stárnout, umírat rozkládat se a hnít. Proto byla tehdy svolaná galaktická porada a toto nové nastavení Laskavel bylo nabídnuto na místo původního recyklačního nastavení, aby se již žádné krajiny nemusely trápit recyklací, bolestí, hladem, nemocemi a smrtí. To, že jsou galaktické porady dobrovolné nikdo měnit nebude, proto vždy bylo je a bude dáno to, že chodit na galaktické porady je dobré v zájmu všech krajin. Po vyslechnutí těchto slov panovníkem, se panovník zeptal strážce brány jak může onu výchovu jeho částic realizovat. Strážce brány tedy vyhledal na stole jinou knihu a podal ji panovníkovi s tím, že nežli začne s výchovou částic v jeho krajinách, je potřeba odstranit z krajin veškeré lži, hlouposti, bludy a násilné ideologie, které se vytvořily za celou tu dobu, kdy byly jeho krajiny v recyklačním nastavení a teprve poté, co všechny matoucí a lživé ideologie a směry ze svých krajin panovník odstraní, tak teprve potom bude moci všechny své částice postupně začít učit Laskavelskému nastavení, protože nejde učit jakékoli částice na jedné straně Laskavelskému nastavení a na druhé straně je stále nechávat v bludech, v násilí a ve lžích. Aby to ale neměl panovník tak těžké, vzal strážce brány ze stolu ještě jednu z mnoha malých krabiček, co byly seřazeny na stole hned vedle knih, otevřel ji a vyndal z ní malou duhovou jadroňku, kterou podal panovníkovi s tím, že tato neutrální jadroňka je zde nachystaná pro všechny, kteří již mají své krajiny složeny z jiných nežli Laskavelských částic, což znamená, že ač vypadá tato jadroňka hmotně a úplně stejně jako by šlo o jadroňku Laskavelského stromu, tak hmotnou není, ale je pouze virtuální šablonou k tomu, aby se částice v krajinách panovníka naučily prvotně skládat Laskavelské stromy s prochutinovými lísty a surovinovými listy, což zajistí všem první neobětní prochutiny a surovinové listy zajistí každému samostatnou a nezávislou výrobu. Když měl tedy panovník všechny otázky týkající se nového nastavení Laskavel zodpovězeny, zeptal se ještě strážce brány, co by se stalo, kdyby někoho nalákal na svoji přinesenou květinu a odvedl si jej do svých krajin starostí, bolesti, nemocí a smrti. Strážce brány jemu řekl, že je každý v bráně kterou střeží proto, protože do onoho světa chce přijít a poprvé do této brány každý přichází pouze ve snu, aby prvně řekl proč chce bezstarostné krajiny navštívit. Panovník se po těchto slovech nechápavě na strážce brány podíval a s údivem, že je ve snu, se probudil zpátky v zahradě, ve které před tím se svou květinou usnul. Byl to tedy sen či nebyl, ptal se sám sebe a poté se podíval do dlaní a v jedné své dlani najednou držel duhovou jadroňku a v druhé své dlani ihned poté držel knihu pro výchovu částic v jeho krajině. Jeho tvář se při pohledu na své dlaně s tímto Laskavelským obsahem ihned rozjasnila, všechny jeho starosti v tom okamžiku zmizely a šťasten, že může své krajiny mít Laskavelsky šťastné, vydal ihned příkaz ke zrušení všech lži, hlouposti a bludů s násilnými ideologiemi a poté položil na Zem své zahrady onu první šablonovou jadroňku k vytvoření šťastného Světa Laskavel.

Šíleně smutná princezna (pohádka) Měněno na: Návštěva ze země ooz (Laskavelka)

Byla jedna rodina a ta měla jedinou dceru a když jejich dceři bylo 8 let přišel k nim posel ze země Ooz s tím, že v jeho krajinách není nikdo s podobou jejich dcery a že přišel, ať jim jejich dceru pro ony krajiny dají. Rodiče zprvu překvapilo, proč z oněch krajin jejich posel přichází v době, když je jejich dcera ještě dětského věku a protože nevěděli co je to za krajiny, tak posla z oněch krajin pohostili s tím, aby si v jejich komnatách prvně odpočinul, nežli se vydá zpátky na cestu a mezi tím co onen posel odpočíval, tak se otec rozhodl jít pro radu na galaktickou radu, protože jejich dcera, která si také vyslechla, že by měla jít od rodičů ve svém dětském věku pryč do nějakých neznámých krajin, z toho byla ustaraná a nebylo jí do smíchu. Když tedy její otec přišel na galaktickou radu, tak na otázku co jsou to za krajiny, ve kterých žádají jeho dceru, která je ještě dětského věku, tak jemu bylo odpovězeno, že jsou to krajiny s recyklátorským nastavením a u recyklátorství se věk pro rozmnožování nebere na zřetel, protože je na prvním místě rozmnožování, ale ať není smutný, protože shodou okolností na galaktické radě, která je svolána na následující den, bude prezentováno nové nastavení krajin pro život Laskavel a budou všem krajinám k dispozici neutrální jadroňky, co by virtuální šablony které umí jakékoli částice naučit skládat Laskavelské stromy s neobětními prochutinovými lísty a surovinovými listy, což zajistí všem krajinám první neobětní prochutiny a surovinové listy zajistí všem samostatnou a nezávislou výrobu a současně s těmito jadroňkami, již krajiny nebudou muset ležet v recyklačním nastavení a všichni budou moci mít podoby osob, které nebudou umírat, ale budou přesvětýlkovávat a žádný muž a ani žádná žena se nebudou již muset hnát za párováním, protože jak muž tak i žena budou moci mít děti díky samospokojenství. Vzhledem proto k oné naléhavé situaci, dostal otec onu duhovou jadroňku s kompletním návodem nastavení krajin pro život Laskavel ihned a to dvakrát s tím, že jednou jadroňku s nastavením měl pro jejich krajiny a druhou jadroňku s nastavením měl pro krajiny onoho posla. Otec se tedy vrátil se šťastnou zprávou domů a ihned následující den předal poslovi onu jadroňku s nastavením společně se slovy, že jednu jadroňku s nastavením má pro své krajiny a druhou jadroňku s nastavením má pro krajiny, ze kterých k nim posel přišel a až budou mít v obou jejich krajinách shodné nastavení pro život Laskavel, tak nic nebude bránit tomu, aby jeho krajiny navštívili spolu s jejich dcerou všichni. Posel ač nerad, protože si myslel, že si jejich dceru odvede sebou ihned, převzal od otce onu jadroňku s nastavením jeho krajin pro život Laskavel a vydal se krajiny upravit tak, aby do nich ona dcera, o kterou byl v jeho krajinách zájem, mohla přijít co nejdříve. A jak to tedy bylo dál již ani není nutné vyprávět, protože v okamžiku jak byly obě krajiny upraveny pro život Laskavel, tak v krajinách posla bylo zrušeno veškeré recyklátorství, nebylo již nutno se hnát za jakýmkoli párováním a zda si ona dcera poté, až byla v dospělém věku našla kvůli spokojenství partnera z jejich Laskavelských krajin či z jiných Laskavelských krajin a nebo využila možnosti samospokojenství, nechává již vyprávění na svobodném přání oné dcery, protože v Laskavelských krajinách se žije spokojeně, šťastně, svobodně a jeden druhého má rád šťastně a Laskavelsky.

Šípková Růženka (pohádka) Měněno na: Jadroňka pro Růženku (Laskavelka)

Byla jedna krajina, ve které měli všichni recyklační nastavení, což znamenalo, že tam bylo pojídání života životem se navzájem a spolu s tímto byla bolest, zranitelnost, nemoci a smrt, kdy tyto krajiny zatoužili mít miminko. Vyslaly proto do všech krajin zprávu, aby se našel někdo, kdo by jim mohl pomoci toto splnit a za nedlouho poté přišli tři poslové. První jim nabídl mít jak holčičku, tak i chlapečka, ale protože jejich krajiny ležely v rozdělení života na dobro množení a zlo pojídání, tak jakmile se jim ony miminka v těchto krajinách narodí, tak jedno z jejich miminek bude na jedné straně hodné a na druhé straně zlé, kdy to druhé z jejich miminek bude zase tam, kde bylo to předchozí miminko hodné, tak tam bude zlé a tam, kde bylo to předchozí miminko zlé, tak tam bude to druhé miminko hodné. Druhý z nich jim přinesl jinou nabídku a to tu, mít také dvě miminka, ale jedno z nich by bylo celkově hodné a druhé celkově zlé, proto pokud by chtěli mít hodnou holčičku, tak se ta její zlá část vymění za hodnou část, co bude mít onen chlapeček a tak by měli jednu hodnou holčičku a jednoho zlého chlapečka. Kdy pokud by ten zlý chlapeček tu jejich hodnou holčičku jakkoli zranil, tak k tomuto že přinášejí různé bylinky na zapomenutí, kdo že ji vlastně zranil, dále bylinky na potlačení vlastního přemýšlení a uvažování, spolu s dalšími různými bylinkami léčící rány, zranění a dále bylinky, které dokáží anesteticky tišit, či tlumit bolest. Třetí jim přinesl nabídku tu, že si z obou svých dětí mohou nechat jen hodnou holčičku a zlého chlapečka, aby ji nezranil dát někomu jinému a to daleko od oné hodné holčičky, ale poté by museli ze všech krajin v místech, kde bude jejich hodná holčička vyrůstat, odstranit všechny ostré předměty, aby se o ně jejich hodná holčička nezranila, protože kdyby se jejich hodná holčička o jakýkoli ostrý předmět zranila, usnula by velice hlubokým spánkem a to kvůli tomu, že by ono zraňující zlo neznala a ztratila by důvěru v ony jejich krajiny kvůli oné bolesti a protože by se jí tyto krajiny zdály pro ní nebezpečné, tak by si oním spánkem spustila ochranu samy sebe před krajinami, u kterých by poznala, že obsahují něco, co ona v sobě nemá a čemu nerozumí. Tehdy byly ony krajiny na vážkách, jak se rozhodnout, protože všechny nabídky měly vždy jak pro tak i proti a když už chtěli všichni vyslovit, že se rozhodují pro třetí nabídku, kterou bylo mít jen hodnou holčičku, tak přišli ještě dva poslové žena a muž, kdy ona držela knihu a on držel malou krabičku. Oba poslové jim tehdy řekly, že již dávno mohly mít všichni v těchto krajinách děti, ale Vesmír by byl smutný, pokud by se díval, jak se základní Vesmírné podoby osob muže a ženy musí pohybovat v místech rozdělení na dobro dávat život a zlo brát život, proto veškerý Vesmír vyslal do všech krajin výzvu, aby se našlo řešení, které by vyřešilo nastavení krajin ležící v rozdělení na dobro dávat život a zlo brát život. Dále jim všem bylo řečeno, že v jejich krajinách vznikl život z činnosti pojídání se struktur navzájem, což je jeden z mnoha možností, jak může vzniknout život, ale tento způsob není jediný. Protože každý život vzniká z nějaké činnosti, kterou se začnou zabývat prvočástice, což znamená, která se oněm prvočásticím, ze všech činností zalíbí nejvíce, kdy onou činností nemusí být vždy pouze skládání se navzájem s následným pojídáním se navzájem, ale může jí být i skládání se navzájem podle předem odsouhlaseného vzoru, který bude estetický a praktický pro takový život, který se nebude dále muset pojídat. Vše proto záleží s jakým návrhem tvorby se prvočástice první seznámí a co jim je pro onu tvorbu první nabídnuto, proto když je oněm prvočásticím nabídnuto pouze tvoření na základě samopojídání se, nemají si moc z čeho vybírat, nežli to, že začnou tvořit podle vzoru samopojídat se. Když je ale prvočásticím nabídnuto více možností k tvorbě, vždy si všechny prvočástice raději vybírají tu tvorbu, u které mohou být všechny ve smíru, což znamená, kde si nikdy nemusejí ubližovat tím, že by jedna prvočástice jakkoli ohrozila druhou prvočástici a nebo se jakkoli ohrozily struktury z nich složené. Ony krajiny ležící v rozdělení na dobro dávat život a zlo brát život nejspíše tedy oněm prvočásticím neposkytly více možností k tvorbě nežli jen ono samopojídání se a proto přicházejí oni z onou knihou a krabičkou, kdy ona kniha obsahuje kompletní Laskavelské nastavení krajin pro život Laskavel a ona krabička obsahuje virtuální šablonovou jadroňku, která umí naučit všechny druhy prvočástic tvořit vše ve smíru, bez ubližování si navzájem a k tomuto obsahuje ona jadroňka i šablonový návod k částicovému poskládání stromu s neobětními prochutinovými lísty a surovinovými listy k nezávislé a samostatné výrobě všeho potřebného pro všechny. Jadroňku proto stačí pouze položit na zem krajin a poté jadroňka započne komunikaci se všemi prvočásticemi v zemi krajin s tím, že se jich první zeptá na celou jejich historii spolu s jejich nastavením, podle čehož jadroňka zjistí kompletní stav nastavení té či oné krajiny a zjistí i to, kdy a čím v oné krajině vzniklo ono rozdělení na dobro a zlo. Toto kompletní zjištění onoho vyhodnoceného stavu potom jadroňka společně s návrhem řešení odešle zpět všem prvočásticím k jejich posouzení a i k jejich vyhodnocení, kdy jadroňka s prvočásticemi takto komunikuje dál a to tak dlouho, až se najde ta nejvhodnější úprava předchozího nastavení krajin. A když je poté ona úprava všemi odsouhlasena, tak před spuštěním oné úpravy si ještě všichni onu úpravu dopředu prvně spustí ve virtuální simulaci a je tomu tak proto, protože jadroňka nespouští nikdy žádnou úpravu krajin dříve, nežli je ona úprava ve virtuální simulaci shledána jako plně funkční a bezpečná jak pro všechny prvočástice, tak a i pro všechny struktury z prvočástic složené, protože vždy když virtuální jadroňka hledá jakoukoli úpravu pro předchozí nastavení jakýchkoli krajin, zajišťuje vždy vše tak, aby byla úprava ke spokojenosti veškerého před tím vytvořeného života a ke spokojenosti všech. Ona jadroňka proto přináší všem krajinám takové navržení, aby již nikdy nevznikaly v žádných krajinách žádné rozdílové extrémy dej život nebo ber život kvůli jídlu a to tak, že ony jadroňky vytváří ve všech krajinách částicový strom s neobětními částicovými prochutinovými lísty a surovinovými listy, aby se již nikdo nemusel vzdávat jídla, byl všem zachován život a nemusely se hledat pro jezení jakékoli oběti a to ať už z nějakého jakoby restu nebo provinění, či z pomatení mysli jakoby dobrovolně a to jenom proto, aby se mohlo jíst. Proto nejde chtít po žádných krajinách, ležících v rozdělení kvůli jídlu, aby se vzdaly jídla, které je pro ně po celou tu dobu pojídání se života životem navzájem, jako jistota života. V krajinách se po těchto slovech všichni zaradovali a jakmile byly jejich krajiny upravenu na krajiny pro život Laskavel, své dceři, která se v onom království zanedlouho narodila, mohli dát jakékoli jméno, kterým mohlo být klidně i jméno Růženka, protože ony krajiny již byly upraveny na krajiny pro život Laskavel.

Sůl nad zlato (pohádka) Měněno na: O chutince od čtvrté dcery (Laskavelka)

Byla jedna princezna, která se na rozdíl od svých tří sester nikdy o jakékoli vládnutí v království svého otce nezajímala, protože spíše raději četla, psala a nebo zájmově chodila na galaktické porady a díky tomu, že chodila na galaktické porady, tak poté co za ní přišly sestry s tím, že se má rozhodovat, která z nich bude místo jejich otce vládnout, protože si jejich otec chtěl od vlády odpočinout a svěřily se jí, že se nechtějí kvůli vládnutí od sebe ani vzájemně odlučovat a ani se mezi sebou jakkoli předhánět, která z nich bude místo jejich otce vládnout, jim jejich čtvrtá dcera řekla, že se na jedné galaktické radě, na které chodí, dozvěděla o duhová jadroňce, co by virtuální šabloně, která je k dispozici všem krajinám, které si o ni řeknou a která umí všechny krajiny naučit Laskavelskému životu, ve kterém jsou všichni šťastní, aniž by jim musel kdokoli vládnout. Proto všechny čtyři dcery šly za svým otcem a řekli jemu o oné duhové jadroňce, co by virtuální šabloně, která umí každou krajinu naučit Laskavelskému životu, ve kterém se mají všichni rádi Laskavelsky a nikdo nemusí nikomu vládnout. Jejich otec se nad tím zamyslel a protože i jeho zajímala ona zvláštní jadroňka a aby se o této možnosti dozvěděl víc, požádal galaktickou radu o zaslání oné jadroňky. Jakmile jemu tedy ona jadroňka od galaktické rady přišla společně s popisem kompletního nastavení krajin pro život Laskavel, tak po přečtení veškerého nastavení, se ihned zaradoval, protože ona jadroňka v jeho krajinách okamžitě řešila veškeré starosti, se kterými se do teď musel potýkat a kterými byly kazy, bolest, nemoci, stáří, nemohoucnost, smrt a přetahování se, kdo bude komu vládnout, kdo bude koho recyklovat, či kdo bude koho obětovat a nebo kdo bude chudý a kdo bude bohatý, proto ihned s pomocí jadroňky zahájil ve svých krajinách jadroňkování Laskavelských stromů s částicovými prochutinovými lísty a surovinovými listy, kdy prochutinové lísty zajistily všem první neobětní prochutiny a surovinové listy zajistili každému první samostatnou a nezávislou výrobu. A tehdy si otec konečně mohl odpočinout od svého vládnutí a mohl si dát v klidu se svými čtyřmi dcerami první společnou ranní chutinku z prvních bezobětních prochutinových částicových lístů a od těch dob se v oněch krajinách měli všichni rádi Laskavelsky, protože všem bylo zachováno ono oblíbené prochutinství, které bylo tentokrát již bezobětní, žádný život nemusel recyklovat jiný život a žádný život nemusel svůj život obětovat kvůli jinému životu. Všichni měli podoby osob, které neumírali, ale přesvětýlkovávali. U žen i mužů byla zachována možnost samospokojenství, protože jedinou Láskou, kterou nestíní ani smrt, ani oběti, ani kazy, bolest, nemoci a přetahování se, kdo bude komu vládnout, kdo bude koho recyklovat, či kdo bude koho obětovat a nebo kdo bude chudý a kdo bude bohatý, či kdo bude hodný a kdo bude zlý, je láska u které má jeden druhého rád Laskavelsky, což je významem, že jsou úplně všem zachovány stejné maximální výhody být osobami, všichni jsou šťastní a spokojení se zachováním všem plného rozumu, všeobecného dorozumění i porozumění, plného uvědomění si své osoby i osob ostatních, moudrosti, umění, dovedností, vědomostního pokroku a spokojeného vědomí.

Tři zlaté vlasy děda Vševěda (pohádka) Měněno na: Vševěd a Jeho rady (Laskavelka)

Byl jednou jeden Svět a v tom Světě lidé neumírali, ale stále se pouze rodili, protože v tom Světě byl strom s omlazujícím ovocem a studna s živou vodou, které obojí přinášelo všem stálé mladí a nesmrtelnost. Ale když se neumíralo, tak se rodilo stále méně a méně dětí, protože se Svět stále plnil a plnil a když byl naplněn na maximální počet lidí, děti se přestaly rodit úplně a nevědělo se co dál. A proto se panovník toho Světa rozhodl, že se zeptá Vševěda, co mají dělat, protože chtěl jak on, tak i všichni ostatní, mít opět malé děti. Když se panovník Vševěda zeptal, tak jemu Vševěd řekl, že všichni mohou mít opět malé děti poté, co strom zdraví přestane dávat omlazující ovoce a studna přestane dávat vodu věčnosti a jak se tak stane, lidé začnou stárnout a až jejich tělo zestárne úplně, lidé staré tělo opustí, aby se mohli narodit opět v těle mladém, což ale bude smutné kvůli onomu umírání a zda li si je tohoto panovník vědom. Vzhledem k tomu, že v těch dobách nebylo ve známosti jiné řešení, tak se panovník zeptal, jak toto tedy má učinit, aby ovoce a voda přestaly dávat lidem nesmrtelnost, na což panovník dostal odpověď, že se nejdříve panovník musí stát převozníkem a to pro prvního mrtvého kdo umře a po něm dalších, aby měl kdo převážet lidi ze světa živých do světa mrtvých a opačně. A až se tak stane, tak vznikne převozní řeka, kdy on coby Vševěd bude potom lidem moci být k dispozici, až za touto řekou, pokud by nenastala nějaká výjimečná změna. Co se týká zázračného ovoce s vodou, tak ty přestanou mít účinky činit všechny nesmrtelnými a kvůli smrtelnosti těl se vytvoří skupina recyklujících, kteří budou mít k recyklaci mrtvých těl uzpůsobená těla. A až se tak stane, tak se opět všem zažnou rodit děti, včetně panovníkovi ženy, ale na rozdíl od ostatních, nebude moci panovník již se svými dětmi být, protože bude mít na starosti převážení. Se svou ženou bude proto moci být pouze jednu jedinou noc kvůli jejímu početí a to těsně před tím, nežli se chopí vesel a nastoupí do loďky u řeky převážení, která se vytvoří místo cesty vedoucí ke Vševědovi. Panovník ač nerad a jiného řešení zatím nebylo, tak souhlasil a tehdy se onen panovník rozhodl stát převozníkem, vytvořená skupina byla připravena začít recyklovat mrtvá těla, protože ovoce s vodou přestalo činit lidi nesmrtelnými a panovník dostal jen jednu noc se svou ženou, nežli se chopí vesel převážení. Po této jedné noci početí, se se svou ženou panovník rozloučil, objevila se na tom místě řeka s loďkou a tehdy panovník požádal ženu, aby se vydala domů a pamatovala si jej ve svých očích jako svého muže a nikoli na loďce jako převozníka. Na loďku proto nastoupil teprve poté, jak mu žena zmizela v dáli a to tak, aby ani ona nemohla vidět jeho, jak nastupuje do loďky a ujímá se převážení. Když nějakou dobu převážel přišla k němu zpráva, že se dočkal narození dvojčátek syna a dcery, ale nemohl s nimi být, tak jak jemu řekl Vševěd, protože musel převážet a nepřestal si proto vyčítat, že jej nenapadlo se tenkrát zeptat Vševěda, jestli poté nebude nějaké řešení, aby převážet již nemusel. Každého, koho proto převážel žádal, aby se zeptal Vševěda, zda není nějaké jiné řešení, aby už převážet nemusel a všichni převozníkovi slibovali, že se Vševěda zeptají, ale když byli všichni u Vševěda, tak jedni tak neučinili kvůli tomu, že každý měl právo pouze na tři rady a tak se vesměs vždy každý první ptal na rady pro sebe, či pro své blízké, kdy na radu pro převozníka již poté nezbylo a nebo když se Vševěda zeptali a dostali odpověď, že by museli převozníka vystřídat, tak převozníkovi tuto radu raději ve svém zájmu neřekli. Jediné koho tedy převozník měl, byla jeho žena a jeho dvě děti a proto musel počkat až bude převážet je. Když jeho děti dospěly, ptaly se matky na celou pravdu o jejich otci a matka jim vše toto řekla. Dětem se nechtělo čekat ty dlouhé roky nežli zemřou, aby se mohly potkat se svým otcem, proto se k němu rozhodly jít ihned a to bez toho, aby před tím musely umírat. Jejich matka jim to zprvu vymlouvala, ale poté to i ona viděla jako jediné řešení a protože pouze ona znala místo, kde měla poslední noc se svým manželem, nežli jí zmizel jeho obraz u převozní řeky a obě své děti velice milovala, tak šla s nimi. Když ale všichni přišli na místo převážení, tak na něm nebyla ani převozní řeka, kterou si žena pamatovala, ani loď a ani její muž. Tehdy se ženě prolomily kolena beznadějí a klečíc, že budou muset všichni čekat až na smrt, se dala do pláče a nepomohlo jí ani utěšování jejich dětí. Když žena nějakou dobu plačíc klečela, uviděla ji smrt a ženy se jí zželelo, proto se před nimi objevila a promluvila k nim, že jim pomůže. A protože i onu smrt tížila její rozkládající se podoba, kterou kvůli umírání těl nosila, posteskla si jim a požádala je, aby se zeptali všichni až budou u Vševěda i na ni, jak udělat, aby byla krásná a ne tak zastrašujícího rozkládajícího vzezření jaké všem nosí. Potom smrt poklepala na půdu u svých nohou a ihned se před všemi ukázala jak převozní řeka, tak i loď s převozníkem. Poté dala smrt všem třem každému dvě části jednoho jejich zdvojeného života, jednu pro cestu tam a jednu pro cestu zpátky a to proto, aby se při zpáteční cestě nemusel nikdo z nich opět rodit, u čehož by vznikalo riziko, že na odpovědi, které jim Vševěd dá, nežli vyrostou, tak zapomenou, protože Svět smrti těla se za tu dobu převážení změnil tak, aby potravou, prostředím, bludy a úmyslně činěnými starostmi všichni ve Světě smrti těl zapomněli jak na Vševěda, tak na vše co jim řekl a stejně tak i na převozníka, protože hloupým, nevědomím a ze smrti ustrašeným se začalo lépe vládnout. Když se převozník mohl konečně uvidět se svou ženou a dětmi, tak následovalo vřelé vítání. Poté všichni nasedli do převozní loďky a po dlouhém vyprávění na převozní loďce, byly převozníkovi děti a jeho žena připraveni se zeptat Vševěda na podmínky převážení a i na to, co se vlastně stalo se stromem a vodou, které uzdravovaly a činily nesmrtelnost tělům. Když připluli na druhý břeh, že začnou hledat Vševěda, tak hledat nemuseli, protože všichni co byli na onom břehu, byli z jejich příchodu, co by živých, tak překvapení, že je ihned sami přivedli k Vševědovi. Vševěd je přivítal se slovy, že je již čekal a proto se mohou začít ptát a proto se první zeptal syn převozníka na podmínky převážení, poté se zeptal na strom, a následně na vodu. Vševěd jemu dal tyto odpovědi, a to ty, že převozníka by musel někdo vystřídat, u stromu je dobré se dobře podívat na kořeny a u vody je dobré se dobře podívat na dno. Syn převozníka chtěl ihned běžet za otcem, aby jemu toto sdělil a byl okamžitě rozhodnut, že jej v převážení vystřídá, ale matka jej zastavila s tím, že je z dvojčat a aby nikam nespěchal, ale první počkal i na otázku jeho sestry, proto syn matku uposlechl a vyčkal na otázku své sestry. Jeho sestra se na Vševěda podívala a první co ji napadlo bylo, se zeptat Vševěda, zda není tím neustálým odpovídáním na otázky všech, co za ním přijdou již unaven a zda by se jemu nelíbil Svět, ve kterém by nemusel stále někomu odpovídat na otázky, protože by byli všichni vědoucí, spokojení a navíc by mohli být šťastní tím, že by nikdo nemusel recyklovat s recyklačními podobami těl mrtvá těla, protože by nikdo neumíral, ale přesto by se mohly stále rodit děti a zda li neví o nějakém takovém Světě. Vševěd po této otázce od dcery převozníka se na chvíli zamyslel a poté se v jeho očích objevily slzy, které když ukáply do jeho klína, tak se proměnily ve dvě duhové korálové kuličky. Vševěd vzal obě duhové korálové kuličky vytvořených ze svých slz do dlaní a pohlédl opět na dceru převozníka s těmito slovy: Zatím se nikdo nezeptal na jakoukoli otázku, která by se týkala přímo mě, protože každý kdo za mnou kdy přišel, se ptal vždy první na sebe či na někoho jemu blízkého, ale ty první jsi se zeptala na mě a proto se díky této tvojí otázce přímo na mě, já Vševěd stávám tvým blízkým, proto od této chvíle nemáš pouze tři otázky, ale můžeš se ptát kdykoli a kdekoli na cokoli tě bude zajímat, protože všichni kdo jsou se mnou blízcí, tak mohou být se mnou napořád v kontaktu a proto ty, tvůj bratr, tvá matka a všichni, kteří jsou, či budou tvé krve, budou znát vždy a všude vše, na co se mě zeptají a to kdykoliv budou potřebovat, protože budou mít stejně jako ty, neustálý kontakt se mnou se Vševědem a dále ty, tvůj bratr, tvá matka a všichni, kteří jsou tvé krve či budou tvé krve, či tvým přáním, se taktéž stanou mými chráněnci a proto kterékoli místo bude mít toto obojí v povědomosti, bez možnosti jakéhokoli zapomenutí této povědomosti. A co se týká onoho šťastného Světa na který se ptáš, tak pokud by tebe, či kohokoli jiného napadlo takovéto řešení Světa, ve kterém by nebylo potřeba recyklátorů pro recyklaci mrtvých těl, umírání těl, kvůli narození nových těl a přesto by bylo umožněno a zachováno, aby se rodily děti, tak si takové řešení velice rád poslechnu i vyslechnu a jistě se poté najde způsob, jak takové řešení naplnit ke spokojenosti všech. Všichni se poté proto se slzami v očích se Vševědem již nemuseli loučit, ale jen se před převozem společně šťastně objali a s jedním jediným posláním, najít ve Světě smrti těl, pro všechny šťastnější nastavení Světa, předali k převozu druhou část z jejich zdvojeného života, co jim dala smrt, aby se nemuseli všichni znovu rodit a po odražení loďky od břehu si se Vševědem mávali, do doby nežli jim výhled překryla mlha a s velkým posláním najít nové nastavení pro Svět smrti těl, pluli všichni v loďce dál na druhý břeh. Syn na převozní loďce řekl otci, že převážet nebude muset teprve poté, co jej vystřídá jiný převozník a proto se jemu ihned nabídl přímo on, ale otec svého syna velice miloval a proto tuto nabídku od syna odmítl a nepřijal ji se slovy, že jim věří, že zcela jistě najdou takové řešení, aby nemusel převážet ani on, ani jeho syn a ani nikdo jiný. Co se poté týkalo stromu a studny, tak se všichni na převozní loďce shodli v tom, že se dle rady Vševěda, první dobře podívají na kořeny stromu a na dno studny a teprve poté se všichni poradí co dál a to podle toho, co na obou místech budou vidět. Jak proto dopluli ke břehu, kde se mohli společně prvně vidět, převozník se rozloučil se svou ženou i dětmi a spolu s nadějí zrcadlící se v jeho očích, že jemu i všem naleznou ve Světě smrti těla jiné řešení, které by přinášelo spokojenost všech, jim zmizel před jejich očima společně s převozní řekou i loďkou. Smrt toto vše pozorovala, kdy vyslechla i jejich slova při loučení ze kterých pochopila, že se nové řešení pro spokojenost všech musí nejprve najít a poté jej lze teprve uskutečnit. Přišla proto k nim, ukázala se jim a se slovy, že jim bude ve hledání maximálně nápomocna, se jim opět s výrazem pomoci na tváři, z jejich pohledu vytratila. Všichni tři se proto vydali hledat ono nové řešení pro všechny a to takové, aby byli všichni spokojeni. První proto co všechny tři zajímalo jako prvního bylo, co se stalo se stromem a se studnou, a díky Vědění od Vševěda nemuseli ani složitě kopat ke kořenům stromu a ani se nemuseli složitě potápět do studny, protože jim Vševěd dal návod, dle kterého si vytvořili speciální brýle pro dobrý pohled, kterými se dalo prohlédnout jak skrze půdu, tak i skrze vodu. Když měli ony brýle pro dobrý pohled hotové, tak se prvně podívali na strom a uviděli u jeho kořenů snový obraz miminka obklopeného světlem, jak spinká spokojeně v něčí náručí a na dně studny uviděli další snový obraz s miminkem obklopeným světlem, jak plave spokojeně v lůně. Tehdy pochopili, že ony dobré pohledy se snovými obrazy dvou miminek obklopených světlem, znázorňovaly ono jimi hledané nastavení pro Svět, ve kterém bude zachováno šťastné rození miminek všem dospělým a to tak, aby nebylo žádného nemohoucího stáří a ani umírání s rozkladem mrtvých těl recyklačními skupinami s různými těly uzpůsobenými k různé recyklaci. A proto jim tyto dva pohledy na obrazy dvou šťastných miminek dával sílu, hledat dál ono nastavení pro šťastný Svět. A vzhledem k tomu, že všichni přišli na náhradní řešení, aby do doby, než se najde onen jimi hledaný šťastný Svět, nemusel převážet žádný a přesto vše fungovalo dál, jako by kdokoli převážel, mohli všichni Šťastný Svět hledat společně. Hledalo se tedy dál. Čas utíkal a utíkal a v něm se hledalo a hledalo, mnohokrát jejich těla zemřela a znovu se narodila, kdy smrt vždy dohlédla na jejich bezpečné přeplutí tam i zpátky, spolu s uchováním vzpomínek na to důležité. Po tento čas se pokrok vylepšoval a vylepšoval díky radám Vševěda jak slíbil, až přišla doba pokroku taková, která umožňovala zrod nového myšlení a tehdy se zrodila zcela nová myšlenka nového nastavení Světa s názvem Laskavel.

Vyprávění, příběhy a pohádky měněno na hodné a přátelské Laskavelky

A tak se misto všech příběhů, vyprávění a pohádek začaly psát Laskavelky s Laskavelskou klidovou myšlenkovou energií Laskavelu.

V Laskavelkách pro Zemi se hlavní postavy původních pohádek ponechávají nebo upravují tak, aby postavy byly zachovány, ale děj, aby směřoval pro spokojenost všech.

Tři upravené pohádky na Laskavelky pro ukázku

O Krokovi a jeho dcerách (pohádka či pověst)

Měněno na:

Přiběh Laskavelek (Laskavelka),

Příběh Laskavelek začíná v dobách, kdy žila osoba jménem Časokrok, která měla čtyři dcery, jenž se jmenovaly Teta, Kazi, Libuše a Ljina (888). Teta dostala stanoveno od Časokroka, aby rozdělovala podoby v hmotném Světě (888), Kazi dostala stanoveno pro vše hmotné nastavovat kažení se různými způsoby, včetně nastavení nemocí a k nim i možností uzdravování, spolu s navrhováním různých recyklačních podob (888), Libuše dostala stanoveno vše hmotné množit a navrhovat způsoby množení (888) a Ljina dostala stanoveno pro Tetu, Kazi a Libuši psát příběhy a děj pro rozdělování, kažení a množení (888). Všechny tři dcery byly poslušny Časokroka, až na Ljinu, protože Ljina začala být smutná, když musela psát stále stejné příběhy, kde bylo dobré tvoření a zlé kazící se boření, proto místo psaní raději spala schoulená do klubíčka a ve spánku snila o jiném nastavení Světa o němž věděla, že jistě bude existovat. (888). A jednou se stalo, když byla Ljina již maximálně smutná a unavená ze psaní smutných příběhů, že usnula tak hlubokým spánkem, že ji z něj nemohly probudit ani její tři sestry a ani Časokrok (888). Tehdy Ljině začali všichni říkat Kundolína (888), protože její spánek byl tak hluboký, že na jeho dno nemohl nikdo dohlédnout. (888). Psaní příběhů se proto musely ujmout její tři sestry a Čas Časokroka utíkal a utíkal, až jednou nastala změna, či zázrak a Ljina se probudila. …

Když se Ljina probudila, její tři sestry, Časokrok a celý Svět s časoprostorem byl v napětí, co Ljina prvního po svém probuzení vysloví a všichni na ono první její slovo netrpělivě čekali, protože když Ljina při svém probuzení prvně otevřela očí, tak nejdříve začala pouze pohybovat rty, bez vydání jakéhokoli hlásku a až teprve po chvíli se jemně skrze její rty začalo ozývat slabé šeptání nějakého jména, které při stálém opakování v jejím šepotu sílilo ve vyslovování a sílilo, až se z Ljininých úst najednou zřetelně ozvalo vyslovení Jména Laskavel.
Všichni byli tímto Jménem překvapeni a proto ihned všichni začali listovat ve všech dějinách Světa, kde se toto Jméno Laskavel nachází. (888)
Když jméno Laskavel bylo po tomto dlouhém hledání a listování v dějinách objeveno, všichni se zeptali Ljiny jak jí je a jaké je její přání, na něž Ljina odpověděla, že (888). Proto se již nechce jmenovat Ljina, ale chce se jmenovat Laskavela, protože nebyla nikdy ani jiná a ani líná, ale byla vždy velice smutná tím, že musela psát příběhy, ve kterých bylo dobro stíněné zlem a nejvíce ji mrzelo, že jí všichni po dobu jejího dlouhého spánku považovali za hluboce línou a dali jí jméno Kundolína (???). Aby proto její Jméno již nikdy nebylo spojováno z jiností či leností, tak přijala čtvrtá dcera Časokroka nové Jméno, kterým bylo Jméno Laskavela a poté začala psát Laskavela pro Časokroka zcela nové příběhy Laskavelky, pro Nový Svět Laskavel.

Tři zlaté vlasy děda Vševěda (pohádka)

Měněno na:

Vševěd a Jeho rady (Laskavelka),

Panovník ač nerad a jiného řešení zatím nebylo, tak souhlasil a tehdy se onen panovník rozhodl stát převozníkem, vytvořená skupina byla připravena začít recyklovat mrtvá těla, protože ovoce s vodou přestalo činit lidi nesmrtelnými a panovník dostal jen jednu noc se svou ženou nežli se chopí vesel převážení. Po této jedné noci početí, se se svou ženou panovník rozloučil, objevila se na tom místě řeka s loďkou a tehdy panovník požádal ženu, aby se vydala domů a pamatovala si jej ve svých očích jako svého muže a nikoli na loďce jako převozníka. Na loďku proto nastoupil teprve poté, jak mu žena zmizela v dáli a to tak, aby ani ona nemohla vidět jeho, jak nastupuje do loďky a ujímá se převážení.

Když nějakou dobu převážel přišla k němu zpráva, že se dočkal narození dvojčátek syna a dcery, ale nemohl s nimi být, tak jak jemu řekl Vševěd, protože musel převážet a nepřestal si proto vyčítat, že jej nenapadlo se tenkrát zeptat Vševěda jestli poté nebude nějaké řešení, aby převážet již nemusel. Každého, koho proto převážel žádal, aby se zeptal Vševěda, zda není nějaké jiné řešení, aby už převážet nemusel a všichni převozníkovi slibovali, že se Vševěda zeptají, ale když byli všichni u Vševěda, tak jedni tak neučinili kvůli tomu, že každý, měl právo pouze na tři rady a tak se vesměs vždy každý první ptal na rady pro sebe, či pro své blízké, kdy na radu pro převozníka již poté nezbylo a nebo když se Vševěda zeptali a dostali odpověď, že by museli převozníka vystřídat, tak převozníkovi tuto radu raději ve svém zájmu neřekli. Jediné koho tedy převozník měl, byla jeho žena a jeho dvě děti a proto musel počkat až bude převážet je. Když jeho děti dospěly, ptaly se matky na celou pravdu o jejich otci a matka jim vše toto řekla. Dětem se nechtělo čekat ty dlouhé roky nežli zemřou, aby se mohly potkat se svým otcem, proto se k němu rozhodly jít ihned a to bez toho, aby před tím musely umírat. Jejich matka jim to zprvu vymlouvala, ale poté to i ona viděla jako jediné řešení a protože pouze ona znala místo, kde měla poslední noc se svým manželem, nežli jí zmizel jeho obraz, jak stál u převozní řeky s převozní loďkou a obě své děti velice milovala, tak šla s nimi. Když ale všichni přišli na místo převážení, tak na něm nebyla ani převozní řeka, kterou si žena pamatovala, ani loď a ani její muž. Tehdy se ženě prolomily kolena beznadějí a klečíc, že budou muset všichni čekat až na smrt, se dala do pláče a nepomohlo jí ani utěšování jejich dětí. Když žena nějakou dobu plačíc klečela, uviděla ji smrt a ženy se jí zželelo, proto se před nimi objevila a promluvila k nim, že jim pomůže. A protože i onu smrt tížila její rozkládající se podoba, kterou kvůli umírání těl nosila, posteskla si jim a požádala je, aby se zeptali všichni až budou u Vševěda i na ni, jak udělat, aby byla krásná a ne tak zastrašujícího rozkládajícího vzezření jaké všem nosí. Potom smrt poklepala na půdu u svých nohou a ihned se před všemi ukázala jak převozní řeka, tak i loď s převozníkem. Poté dala smrt všem třem každému dvě části jednoho jejich zdvojeného života, jednu pro cestu tam a jednu pro cestu zpátky a to proto, aby se při zpáteční cestě nemusel nikdo z nich opět rodit, u čehož by vznikalo riziko, že na odpovědi, které jim Vševěd dá, nežli vyrostou, tak zapomenou, protože Svět smrti těla se za tu dobu převážení změnil tak, aby potravou, prostředím, bludy a úmyslně činěnými starostmi všichni ve Světě smrti těl zapomněli jak na Vševěda, tak na vše co jim řekl a stejně tak i na převozníka, protože hloupým, nevědomím a ze smrti ustrašeným se začalo lépe vládnout a o vládu se začali mezi sebou hádat a přetahovat. Když se převozník mohl konečně vidět se svou ženou a dětmi, tak následovalo vřelé vítání. Poté všichni nasedli do převozní loďky a po dlouhém vyprávění na převozní loďce, byly převozníkovi děti a jeho žena připraveni se zeptat Vševěda na podmínky převážení a i na to, co se vlastně stalo se stromem a vodou, které uzdravovaly a činily nesmrtelnost tělům. Když proto připluli na druhý břeh, že začnou hledat Vševěda, tak hledat nemuseli, protože všichni na onom břehu z jejich příchodu co by živých sami všechny tři přivedli k Vševědovi. Vševěd je přivítal se slovy, že je již čekal a proto se mohou začít ptát a tak se první zeptal syn převozníka na podmínky převážení, poté na strom, a následně na vodu. Vševěd jemu dal tyto odpovědi, a to ty, že převozníka by musel někdo vystřídat, u stromu je dobré se dobře podívat na kořeny a u vody je dobré se dobře podívat na dno. Syn převozníka chtěl ihned běžet za otcem, aby jemu toto sdělil a byl okamžitě rozhodnut, že jej v převážení vystřídá, ale matka jej zastavila s tím, že je z dvojčat a aby nikam nespěchal, ale první počkal i na otázku jeho sestry, proto syn matku uposlechl a vyčkal na otázku své sestry. Jeho sestra se na Vševěda podívala a první co ji napadlo bylo, se zeptat Vševěda, zda není tím neustálým odpovídáním na otázky všech, co za ním přijdou již unaven a zda by se jemu nelíbil Svět, ve kterém by nemusel stále někomu odpovídat na otázky, protože by byli všichni vědoucí, spokojení a navíc by mohli být šťastní tím, že by nikdo nemusel recyklovat s recyklačními podobami těl mrtvá těla, protože by nikdo neumíral, ale přesto by se mohly stále rodit děti a zda li neví o nějakém takovém Světě. Vševěd po této otázce od dcery převozníka se na chvíli zamyslel a poté se v jeho očích objevily slzy, které když ukáply do jeho klína, tak se proměnily ve dvě duhové korálové kuličky. Vševěd vzal obě duhové korálové kuličky vytvořených ze svých slz do dlaní a pohlédl opět na dceru převozníka s těmito slovy: Zatím se nikdo nezeptal na jakoukoli otázku, která by se týkala přímo mě, protože každý kdo za mnou kdy přišel, se ptal vždy první na sebe či na někoho jemu blízkého, ale ty první jsi se zeptala na mě a proto se díky této tvojí otázce přímo na mě, já Vševěd stávám tvým blízkým, proto od této chvíle nemáš pouze tři otázky, ale můžeš se ptát kdykoli a kdekoli na cokoli tě bude zajímat, protože všichni kdo jsou se mnou blízcí, tak mohou být se mnou napořád v kontaktu a proto ty, tvůj bratr, tvá matka a všichni, kteří jsou, či budou tvé krve, budou znát vždy a všude vše, na co se mě zeptají a to kdykoliv budou potřebovat, protože budou mít stejně jako ty, neustálý kontakt se mnou se Vševědem a dále ty, tvůj bratr, tvá matka a všichni, kteří jsou tvé krve či budou tvé krve, či tvým přáním, se taktéž stanou mými chráněnci a proto kterékoli místo bude mít toto obojí v povědomosti, bez možnosti jakéhokoli zapomenutí této povědomosti.

A co se týká onoho šťastného Světa na který se ptáš, tak pokud by tebe, či kohokoli jiného napadlo takovéto řešení Světa, ve kterém by nebylo potřeba recyklátorů pro recyklaci mrtvých těl, umírání těl, kvůli narození nových těl a přesto by bylo umožněno a zachováno, aby se rodily děti, tak si takové řešení velice rád poslechnu i vyslechnu a jistě se poté najde způsob, jak takové řešení naplnit ke spokojenosti všech. Všichni se poté proto se slzami v očích se Vševědem již nemuseli loučit, ale jen se před převozem společně šťastně objali a s jedním jediným posláním, najít ve Světě smrti těl, pro všechny šťastnější nastavení Světa, předali k převozu druhou část z jejich zdvojeného života, co jim dala smrt, aby se nemuseli všichni znovu rodit a po odražení loďky od břehu si se Vševědem mávali, do doby nežli jim výhled překryla mlha a s velkým posláním najít nové nastavení pro Svět smrti těl, pluli všichni v loďce dál na druhý břeh. Syn na převozní loďce řekl otci, že převážet nebude muset teprve poté, co jej vystřídá jiný převozník a proto se jemu ihned nabídl přímo on, ale otec svého syna velice miloval a proto tuto nabídku od syna odmítl a nepřijal ji se slovy, že jim věří, že zcela jistě najdou takové řešení, aby nemusel převážet ani on, ani jeho syn a ani nikdo jiný. Co se poté týkalo stromu a studny, tak se všichni na převozní loďce shodli v tom, že se dle rady Vševěda, první dobře podívají na kořeny stromu a na dno studny a teprve poté se všichni poradí co dál a to podle toho, co na obou místech budou vidět.

Jak proto dopluli ke břehu, kde se mohli společně prvně vidět, převozník se rozloučil se svou ženou i dětmi a spolu s nadějí zrcadlící se v jeho očích, že jemu i všem naleznou ve Světě smrti těla jiné řešení, které by přinášelo spokojenost všech, jim zmizel před jejich očima společně s převozní řekou i loďkou.

Smrt toto vše pozorovala, kdy vyslechla i jejich slova při loučení ze kterých pochopila, že se nové řešení pro spokojenost všech musí nejprve najít a poté jej lze teprve uskutečnit. Přišla proto k nim, ukázala se jim a se slovy, že jim bude ve hledání maximálně nápomocna, se jim opět s výrazem pomoci na tváři, z jejich pohledu vytratila.

Všichni tři se proto vydali hledat ono nové řešení pro všechny a to takové, aby byli všichni spokojeni.

První proto co všechny tři zajímalo jako prvního bylo, co se stalo se stromem a se studnou, a díky Vědění od Vševěda nemuseli ani složitě kopat ke kořenům stromu a ani se nemuseli složitě potápět do studny, protože jim Vševěd dal návod, dle kterého si vytvořili speciální brýle pro dobrý pohled, kterými se dalo prohlédnout jak skrze půdu, tak i skrze vodu.

Když měli ony brýle pro dobrý pohled hotové, tak se prvně podívali na strom a uviděli u jeho kořenů snový obraz miminka obklopeného světlem, jak spinká spokojeně v něčí náručí a na dně studny uviděli další snový obraz s miminkem obklopeným světlem, jak plave spokojeně v lůně.

Tehdy pochopili, že ony dobré pohledy se snovými obrazy dvou miminek obklopených světlem, znázorňovaly ono jimi hledané nastavení pro Svět, ve kterém bude zachováno šťastné rození miminek všem dospělým a to tak, aby nebylo žádného nemohoucího stáří a ani umírání s rozkladem mrtvých těl recyklačními skupinami s různými těly uzpůsobenými k různé recyklaci.

A proto jim tyto dva pohledy na obrazy dvou šťastných miminek dával sílu, hledat dál ono nastavení pro šťastný Svět. A vzhledem k tomu, že všichni přišly na náhradní řešení, aby do doby, než se najde onen jimi hledaný šťastný Svět, nemusel převážet žádný a přesto vše fungovalo dál, jako by kdokoli převážel, mohli všichni Šťastný Svět hledat společně.

Hledalo se tedy dál.

Čas utíkal a utíkal a v něm se hledalo a hledalo. Po tento čas se pokrok vylepšoval a vylepšoval díky radám Vševěda jak slíbil, až přišla doba taková, která umožňovala zrod nového myšlení a tehdy se zrodila zcela nová myšlenka nového nastavení Světa s názvem Laskavel.

Pyšná princezna (pohádka)

Měněno na:

M(y)iroslav a jeho noční sen (Laskavelka),